Nezapomněli jsme!

04.11.2010 14:47


Velmi mne potěšila vzpomínka na císařovnu a českou královnu Zitu Rakouskou a modlitba za její blahořečení. Vzpomínka o to aktuálnější, že web Monarchia Catholica.cz připomenul královských manželů u příležitost zbožné pouti českých katolických patriotů které se zúčastnil i náš známý publicista a historik p. Ladislav Malý s krásnou obrazovou reportáží z kostela Nossa Senhora do Monte, Funchal/Madeira, kde jsou uloženy tělesné pozůstatky posledního českého krále a R- U císaře blsl. Karla I.


Ten, po tragickém skonu svého strýce a prvého následníka trůnu Ferdinanda d´Este se stal druhým následníkem a po smrti císaře Františka Josefa I.. v listopadu 1916 nastoupil uprostřed válečné vřavy na trůn uherský a český.
Záhy po dosednutí na rakouský trůn se v Budapešti odehrál korunovační akt královských manželů svatoštěpánskou korunou, v důsledku válečných událostí ke slavnostní korunovaci českou svatováclavskou korunou už nedošlo. Je na místě zdůraznit, že v žádném případě nešlo o záměr. Vztah Karla I. k českému království byl velice vřelý, před válkou studoval v Praze a po sňatku bydlil s rodinou na svém zámku v Brandýse n/L a mluvil dobře česky. Jeho strýc císař František Josef I. za 67 let své vlády se nikdy nedal korunovat českým králem, protože loajalita české politické reprezentace k habsburskému trůnu byla mírně řečeno nevyjasněná. Přesto podpořil českou myšlenku celkovou částkou 18 000 zlatých na stavbu Národního divadla při svých opakovaných návštěvách Prahy

Královna a císařovna Zita byla svému muži oporou po celou dobu jeho dvouletého panování i ve vyhnanství a je málo známo, že prostřednictvím jejích bratrů, vévodů Sixta a Františka z Parmy a Bourbonu, kteří byli v diplomatických službách se neúspěšně pokoušeli uzavřít separátní mír s mocnostmi Dohody, zejm. Francií. Po prohrané válce v r. 1918 odešli královští manželé nejprve do exilu ve Švýcarsku. Odtud se dvakrát neúspěšně pokusil Karel o znovunastolení monarchie v Maďarsku, při druhém pokusu byli oba manželé zadrženi a deportováni do vyhnanství na portugalskou Madeiru, kde císař a král podlehl epidemii španělské chřipky v r. 1922 a Zita od té doby nesvlékla černý vdovský šat.

Když v dubnu r. 1989 ve Švýcarsku zemřela a byla uložena do Kapucínské hrobky ve Vídni, rozezněly se zvony v kostelích Českého království na její počest. Byla to výmluvná demonstrace proti režimu, který nepovolil účast na pohřbu kléru ani oficiálním zástupcům Československa. O pouhý rok později směřovaly zástupy českých poutníků do Kapucínské hrobky, aby se poklonily památce českých králů. Vzpomínám, že v té době ležela velice prostá rakev z ohoblovaného světlého dřeva na zemi v očekávání, než bude pro císařovnu vybudován důstojný sargofág. Byla oddanou životní družkou do doby pokud je smrt nerozdělila.

Zvlášť dojemné bylo, že její zesnulý manžel byl přítomen symbolicky v nádherné alabastrové soše, zatímco jeho tělesné pozůstatky dosud odpočívají v kapli Nostra Senhora ve Funchalu. V Rakousku vznikla iniciativa za převezení ostatků blsl. Karla I. do Vídně, čímž by jeho rakev spočinula vedle katafalku císaře Františka Josefa I., jeho ženy Alžběty a korunního prince Rudolfa po boku manželky Zity. Mám za to, že v takovém případě by bylo na místě umístit i vhodný pozůstatek do relikviáře v chrámu sv. Víta. Po právu tam patří!

Císařovna Zita měla 8 dětí, z nichž nejznámějším se stal významný europolitik Otto Habsburský. Ten v požehnaném věku 92 let navštívil i Františkovy lázně, kde odhalil pomník císaři Františku Josefu I. Při této příležitosti se zmínil zasvěceně o českoněmeckých vztazích v minulosti a vyhlídkách do budoucna a nemělo by nám uniknout ani jeho pozitivní hodnocení Jana Masaryka, který mu při jednom setkání řekl: "Výsosti, nezradil jsem Vás, bojoval jsem v rakousko-uherské armádě až do 4. listopadu 1918".

Co by tomuto prohlášení řekl jeho otec TGM ponechme raději spekulacím. quasihistoriků.
 http://mariaterez.sweb.cz/i026.html


Dáno 4. listopadu 2010.
R Bukva.

—————

Zpět