Odmítáme nacionalistické štvaní

V poslední době jsme svědky opakovaného napadání a nacionalistického štvaní z řad některých katolíků, kteří se snaží profilovat tradicionalisticky. Bohužel se tomu děje i veřejně v tištěných a  elektronicky vydávaných letácích, co je ještě smutnější- podepsanými katolickým knězem.

   Odmítáme zcela falšování a zkreslování našich dějin z nacionalistických pohnutek (jak je tomu např.v informačním letáku z dubna 2010), protože jsme přesvědčeni, že takovéto štvaní a nacionální nesnášenlivost nemůže přinést žádné dobré ovoce.

   Rozhodně se nedomníváme, že víru kterou jsme přijali, jsme přijali výlučně od sv. Cyrila a Metoděje. Nebyli jednak první kdo do tohoto středoevropského prostoru přinesli evangelium a nebyli rozhodně stěžejní a směrodatní, kdo připojil Čechy a Moravu ke křesťanské Evropě. 14 pokřtěných českých knížat v Řezně, nebo sv. Václava rozhodně nelze obviňovat z jakéhosi „sklánění se před cizím“, stejně jako založení biskupství v Praze nelze pravdivě nahlížet xenofobně, tj. že šlo řezenským biskupům a potažmo „němcům“ o moc. Takto hledí pouze revolučně-třídní masarykovsko-bolševické hyeny nakažené duchem militantního nacionalismu. Naproti tomu je často zamlčováno, že zavlečení byzantského křesťanství na naše území by časem jistě znamenalo i schizmatické odtržení od jednoty katolické Církve- jak je toho dokladem východní část Evropy.  Nafukovaná bublina přeceňování sv.Cyrila a Metoděje (byť je ctíme jako světce) a neustálé odvolávání se na „jiný“ původ křesťanství  u nás, zcela jistě souvisí s řevnivostí nacionalistických Čechů v době blouznění tzv. národního obrození.

   Další nepravdou je nezdravé vyzdvihování českých vlasteneckých kněží v dobách baroka a především jejich „češství“. O katolickou obnovu v Českých zemích se zasloužili především příslušníci panovnického rodu Habsburků a to především zbožnou prokatolickou vládou. Byli to oni kdo pozvali jezuitské misie do Čech a na Moravu.  Skutečnost, že mnoho jezuitů mluvilo a kázalo česky přece neznamená, že katolictví bylo pouze prezentováno a rozšiřováno česky a nebo jen jezuity. Nahlédneme-li do oblastí, kde se až do r.1945 mluvilo převážně, nebo z větší části německy, nalezneme tam stejné, možná i větší, velkolepější barokní kostely než v oblastech s českou mluvou. Tyto kostely nestavěli nacionalističtí češi, nýbrž zbožní katolíci žijící v Čechách a často mluvící německy a to jakým jazykem hovořili bylo druhořadé.

   Tolik oslavované české národní obrození bylo stejně tak proniknuto duchem osvícenství a zednářstvím, jako to německé a bylo spojeno s protikatolickými náladami. Kulturní germanizační tlak v době josefinismu, bychom i my dnes měli spíše ocenit jako přínosný, zvláště pokud je více než zřejmé jakou roli hraje i dnes český jazyk v mezinárodním měřítku. Možnosti studia v češtině, možnosti české literatury jsou i dnes! bohužel značně omezené-a není divu.

   Idealizace poměrů v ČSR a vyzdvihování vlasteneckých biskupů v dobách první republiky  poškozuje fakt, že se episkopát a potažmo i hierarchie – včetně Říma jistým způsobem podílela na legalizaci zednářsko-bolševické lůzy  při nastolení bezbožecké republiky. Vyhnání pražského arcibiskupa po Masarykově puči v říjnu 1918 je toho dokladem. Omezení práv Církve i práv občanů, ukradení majetků, to vše ze strany nacionalistických bolševizujících Čechů je dalším dokladem o „holubičí“ povaze slovanstva. Obvinit tzv.sudetské němce z touhy vymazat český národ je nehorázný nesmysl. Život v ČSR nekritizovali právem jen sudetští němci, nýbrž všichni kdo byli nějakým způsobem republikou diskriminováni, poškozeni či okradeni, čechy nevyjímaje.

   Za úvahu by možná stála i úloha a pravdivé kritické zhodnocení některých katolických laiků během doby německé okupace. Místo terorizování, okrádání a vydírání civilního obyvatelstva partyzánskými oddíly, bojující proti jakési „jiné cizí“ vládě, mohli spíše přiložit ruku k dílu někde na frontě a neohrožovat zbytečně civilisty.  Nebo mohli spíše  zabránit převzetí vlády zednáři v r. 1918 i bez ohledu na své nacionalistické pročeské choutky, což by bylo dvakrát tolik záslužné. Ale to by bylo na samostatnou úvahu.   

                                                                                                                    Obrltn.Max.