ODPOVĚĎ

     Na webových stánkách Jízdního a střeleckého spolku sv. Václava byl dne 20.10.t.r. uveřejněn článek od R.Bukvy s názvem „D.O.S.T. nebylo dost“, v němž jsem také jmenován. Z toho důvodu jsem povinován zaujmout k článku stanovisko.

     Na stránkách Institutu sv.Josefa se v těchto dnech objevil článek o proroctví Panny Marie, jež sdělila v 17.století v Quitu, hlavním městě Ekvádoru, matce Marianě Františce de Jesús (1563-1635). Proroctví pojednává o morálním rozkladu společnosti  koncem devatenáctého a zejména pak dvacátého století. Všechno, co P.Maria sdělila matce Františce, se pomalu uskutečnilo a uskutečňuje. Zajímavá a navýsost důležitá v proroctví je věta: „V těchto chvílích největších potřeb Církve ti, kdož mají mluvit, budou mlčet.“ Je to přesný obraz  dnešních našich dnů, kdy mlčícím souhlasem církevní preláti a katolický establishment přitakávají dění ve světě; je to obraz církve prolezlé skrznaskrz relativismem, liberalismem a zednářstvím, kdy Ježíš Kristus je denně mnohými kleriky probodáván.

     Pakliže katoličtí laikové jsou si plně vědomi současného tristního stavu v církvi a ve společnosti – kdo jiný než oni mají pozvednout svůj protestní hlas? Oni by měli být  tou solí země – když sůl, která má být slaná a není, je hodná vyhazovu na hnůj! Kdo jiný má bojovat za Kristovu pravdu a její uskutečňování ve světě, než katoličtí laikové – vždyť jejich duše nese nesmazatelnou pečeť svátosti Biřmování, oni jsou Bohem dobře vybaveni pro boj se zlem – ale jen za předpokladu, budou-li mít odvahu k boji a přinášet osobní oběti. Jenom uvědomělí katoličtí laikové, věrni víře v Boha, mohou a mají odpovídat na všechny události v církvi a ve společnosti svým ano, ano – ne,ne!

     Z toho důvodu jsem uvítal a ochotně podepsal základní prohlášení signatářů Manifestu D.O.S.T. - jsem uveden pod číslem 148 –, neboť jsem se domníval, že lidé kolem této iniciativy dávají záruku, že iniciativa a její morální ethos se neprošustruje. Konečně ze všech těch stran a straniček, politických uskupení a sdružení, je zde skupina lidí, která svoje poslání bere opravdově, že jim nezáleží na kariéře, slávě ani penězích, že každému bude měřit stejným metrem bez rozdílu. A v čem by mělo být poslání D.O.S.Tu? V monitorování všech zločinů proti přirozenému zákonu a skutečným právům občanů – ne těm „právům“ zednářským -, jichž se lžidemokratický a extrémisticky laděný liberalismus na nich dopouští; zdokumentování těchto zločinů a jejich zveřejnění. Zkrátka a dobře: stát za každým, komu bylo a je režimem ukřivděno. Současně být zárodkem nové, skutečně křesťanské politické strany, která zásadně odmítá lžidemokracii sionistického typu a nabízí národu politický systém nikoliv ideální, ale zbavený všeho liberálního marasmu. Chápu, že to, co tu píši,  mnohým zní příliš naivně. Ale existuje jiná cesta, jak se má věřící občan bránit? Rozhodně to nejsou tzv. volby, ty jsou k smíchu…

     Buď jak buď, Manifest, byť je dobře napsaný, není všechno. Teprve lidé dávají slovům sílu, tvar a opravdovost. A tady došlo ke zklamání. Zjistil jsem totiž, že mnohé případy pro vedoucí činitele D.O.S.Tu jako by vůbec nebyly, lidé ve vedení – které se ostatně zvolilo samo a nemá chuť to měnit – případy selektují nebo se jimi vůbec nezabývají, silně pošilhávají po známostech s tzv. osobnostmi (Bobošíková, Volfová, SSO aj.), touží dostat se na politické výslunní, bláhově si myslíc, že každý ždibíček moci posunuje společnost k lepšímu. K tomu účelu byla vytvořena tzv. Akce D.O.S.T. jako občanské sdružení. Nezavrhuji toto politické sdružení, říkající si občanské; pakliže si v budoucnu najde skutečnou cestu, jak politicky pracovat proti současnému  lžidemokratickému systému, budu první, kdo se bude hlásit do jeho řad. Ale paktovat se s lidmi výše zmíněnými, by byl úraz pro můj charakter. 

     A teď k článku R.Bukvy. Nemohu odsoudit článek pana Bátory v NM a jeho – jak pan Bukva píše: „…nactiutrhačnou kampań“ proti V.Tydlitátové.“ Anebo: „Aktivisté z D.O.S.T.u vystupňovali nevraživost…“ ! Jistě, článek jsem nečetl, ale jedná se v něm o kritiku paní Tydlitátové, a pak je všechno v pořádku; protože jsou jisté body, kde se zcela jistě s panem Bátorou shodneme.

     S panem Bátorou v mnohém nemohu souhlasit, ale zdá se být čestným mužem. Že se podle mého názoru mýlí,  je jiná věc: s recyklovanými politiky a političkami nelze dělat něco nového; rozhodně ne bojovat za kvalitativně vyšší stupeň demokracie, tj. demokracii autoritativní, konzervativní, stavovskou, s nosnou ideou křesťanství, bez politických stran. Jen s takovouhle demokracií může Evropa přežít a úspěšně čelit islámské tsunami. Pan Bátora to asi vidí jinak, to je jeho věc.

     V závěru svého článku, pane Bukvo, píšete, že i PhDr T.Halík, známý křesťanský filozof odsuzuje problematické demonstrace D.O.S.Tu. Pan Halík či paní Tidlitátová, jsou příčinou, že v naší národní společnosti musí vzniknout spolek jako je D.O.S.T. či nějaký podobný. Ovšem s jinými osobnostmi ve vedení, takovými, kteří se nedívají na případné hmotné oběti, kterým je kvalita jejich duše nadevšechno – a takové lidi tenhle národ bohužel nemá. Je otázka, zda-li je vůbec někdy měl …

     Ve Vašem článku, pane Bukvo, jako metodu používáte postavy s naprosto protichůdnými názory a  podle potřeby je mícháte dohromady - viz použití mého jména proti p.Bátorovi. Promiňte, ale nespojujte mně do  jedné řady s V.Tydlitátovou, Šojdrovou, s Halíkem! Jestli jste si nevšiml, tak moje kritika D.O.S.Tu je „zprava“ – mohu-li použít názorného, byť nepřesného přirovnání, zatímco kritika pronesená koryfejem liberálů v katolické církvi, se zaujetím sloužící věci sionismu, PhDr.T.Halíkem, je „zleva“. To je zásadní rozdíl v postoji ke skutečnosti.

Ladislav Malý, listopad 2010