Svetozar Boroëvić von Bojna

Svetozar Boroëvić von Bojna, se narodil 13. prosince 1856 v Umetić nedaleko Kostajnice, v Chorvatsku( tehdejší Rakouská říše), zemřel 23. května 1920 v Klagenfurtu. Byl rakousko-uherským polnim maršálem ve Velké válce.  Mimo jiné byl i držitelem mnoha vojenských vyznamenání včetně pruského řádu Pour le Merité nebo vojenského řádu Marie Terezie. Boroëvić byl vedle Franze Conrada von Hötzendorf, Hermanna Kövess von Kövesshaza a Eduarda von Böhm-Ermolli  jeden z nejschopnějších rakousko-uherských maršálů I. světové války. Do roku 1915 bojoval na ruské frontě, ale jeho jméno je spojeno zejména s italskou frontou v letech 1915-1918 (12 sočských ofenziv a bitva na Piavě ). Přes značné úsilí a početní i materiální převahu Italů, podařilo se mu zamezit jejich proniknutí do nitra říše. Byl přísným mužem s železnou vůlí, který kladl důraz především na disciplinu. Během bitev nikdy nespal. Prostými vojáky nebyl oblíbený, ale vysoce vážený. Za zmínku stojí, že ač byl příslušníkem srbské menšiny s pravoslavným vyznáním, přesto dosáhl nejvyšší hodnosti v rakousko-uherské armádě. Byl synem Adama Boroëviče poddůstojníka sloužícího na vojenské hranici. Absolvoval vojenskou přípravku v Petovaradinu a pak kadetku v Libenau u Štýrského Hradce. Postupoval v hodnostech: 1874-kadet, 1875 poručík, 1880 nadporučík. Roku 1878 se podílel na okupaci Bosny. 1887-1891 absolvoval Academia militaria Theresiana ve Vídeňském Novém Městě. V roce 1892 je povýšen do hodnosti majora,1896-podplukovník, 1904-generál major, 1908-podmaršálek, 1916 generálplukovník. Pak jej 1. února 1918 povýšil císař Karel I. do hodnosti polního maršála. Po uzavření příměří se stáhl se zbytky vojska do Rakouska a nabídl císaři Karlovi vojenskou intervenci a obsazení Vídně za účelem likvidace republiky, což Karel odmítl. Zcela bez příjmů, když byl předtím oloupen, žil v Klagenfurtu, kde zemřel po atace centrální mozkové příhody . Je pohřben na Centrálním hřbitově ve Vídni v hrobu, který zakoupil císař Karel. Pohřeb byl velikou manifestací monarchistů, ale masová účast tisíců prostých vojáků svědčila o Boroëvičově obrovském respektu, který si v širokých vojenských kruzích vybudoval.

(zdroj: Wikipedie)