Zaniklá sídla na Třeboňsku po roce 1945 (3. část)

Osada Blata (původně soudní okres Schrems)
Tato menší osada bývala v minulosti součástí obce Rapšach a tak je zapotřebí uvést alespoň základní údaje o tomto vitorazském sídelním celku. Původní zástavba v Rapšachu vznikala po obvodu poměrně dlouhé, rovnoběžkovitě se táhnoucí návsi, jejíž střed dominantně střežil kostel svatého Zikmunda. Existence tohoto chrámu je písemně doložena již k roku 1382 a tedy se pravděpodobně jedná o nejstarší kostel i farnost na území tzv. českého Vitorazska. V raném krátkém období byl Rapšach součástí dolnorakouského panství Litschau, po jeho zmenšení vydělením území okolo Heidenreichsteinu mezi roky 1391-1395 se tato ves stává součástí právě tohoto nově ustaveného panství Heidenreichstein.
Další změna nastává v polovině 19. století, kdy je vrchnostenská správa zrušena a obec se začleňuje k soudnímu okresu Schrems, který spolu s dalšími třemi soudními okrsky tvořil později větší územní celek, správní okres Gmünd. Po připojení Vitorazska k ČSR v roce1920 náleží Rapšach až do roku 1960 k českému okresu Třeboň. Výjimku tvoří období mezi roky 1938-1945, kdy se obec stává součástí Velkoněmecké říše a je začleněna k říšské župě Dolní Podunají (Reichsgau Niederdonau).
Na mapě stabilního katastru obce Rapšach z roku 1823 nalezneme 42 čísel popisných rozmístěných kolem zdejší návsi. Po roce 1835, kdy byla mezi rolníky rozparcelována část panského dominikálního lesa u Rapšachu, začínají vznikat v okolí nové osady. Tato pozdní vlna kolonizace je doprovázena překotným nárůstem domů i obyvatelstva (r.1835 – 47 domů, r.1840 – 60 domů).
Přestože se v různých historických obdobích eviduje rozdílný počet místních částí Rapšachu, základní osady vznikly po výše popisované pozdní kolonizační vlně právě čtyři. Dvě velké zastupovaly Spáleniště a Londýn (členěný ještě na Malý a Velký). Dvě malé obdržely pojmenování Ochůzky (také Vochůzky) a Paříž (větší část domů Paříže patřila k obci Tušť).
Obydlí v budoucí osadě Blata (německý název Mooshäuser) vznikají přibližně v polovině 19. století a představují tak nejmladší z pěti popisovaných zaniklých sídel na Třeboňsku. Na původní mapě třetího vojenského mapování (po roce 1870) je její zástavba již patrná. Název osady je vcelku frekventovaným označením pro lokality v krajinách s bažinným ekosystémem a německý úřední název vystihuje ekvivalentní překlad z češtiny (Mooshäuser = blatské domky).
Blata se nacházela podél spojovací cesty mezi osadou Ochůzky a obcí Kunšach. Pojedeme-li od autobusové zastávky v Ochůzkách po této komunikaci směrem ke státní hranici, pak po pravé straně vyplňuje pozemky dnes stejně jako v poválečném období vzrostlý les. Rodinné domy byly roztroušené na levé straně od cesty v úseku 1,5 km, přičemž první objekt této osady stál 500 m od křižovatky s hlavní silnicí. Zatímco při celostátním sčítání v r. 1921 se blatské domy počítaly k Ochůzkám, roku 1930 uvádějí statistikové poprvé název této osady, ve které bydlí 73 obyvatel v 15 domech. V Blatech se nevyskytoval žádný obchod ani hostinec, zato zde stála hájovna, v níž před vysídlením bydlela rodina Lexů. Místní osadníci se kromě tradiční práce v lese zabývali také těžbou rašeliny, která se nacházela na jejich pozemcích. Po patnácti domech, které byly zbourány, dnes nenalezneme žádné pozůstatky. Je to vcelku logické, neboť v místech kde stály, tvoří prostor převážně luční kultura.
Obec Kunšach (původně panství Heidenreichstein)
Samostatná obec Kunšach (německy Gundschachen) byla lokalizována jižně od Rapšachu a její zástavba jakoby kontinuálně navazovala na příbytky osadníků Spáleniště i Blat. O této vesnici nenacházíme v uplynulých desetiletích na české straně hranice téměř žádné informace. Seriózní publikace dobu jejího založení raději neuváděla. Populárně naučná literatura kladla období vzniku Kunšachu do 19. století, což však neodpovídá realitě. Už jen ta skutečnost, že matriky pro tuto obec byly vedeny v rozmezí let 1717 – 1784 pod farností Krabonoš, posouvá její stáří o jedno století do minulosti. Po roce 1784 náleží však ves k farnosti rapšašské a pod ní zůstává až do svého zániku.
Další pátrání po počátcích osídlení v této lokalitě provedl regionální historik Mgr. Jiří Oesterreicher. Dotazem do dolnorakouského zemského archívu v St. Pöltenu zjistil, že v tzv. "bereitungbuch" z r. 1591 se Gundschachen nenachází. Tato kniha, srovnatelná s naší berní rulou, představovala v onom období velmi dobrý daňový rejstřík a tak lze oprávněně předpokládat, že ves Kunšach v té době ještě neexistovala. J.Oesterreicher pak však při osobní návštěvě zmiňovaného rakouského archívu nalezl v nejstarší gruntovnici panství Heidenreichstein z roku 1674 zmínky o Gundschachen/Gundschach a mimochodem také o Witschkoberg (Halámkách). Ani tehdy se ovšem stále ještě nejednalo o osídlené vesnice, nýbrž jen o mýtiny mezi lesy, kde Rapšaští sekávali trávu. O lesu nazvaném Kunšach (Forst Gundschachen) podává navíc zprávu již odhad panství Heidenreichstein z roku 1671. Tato Oesterreicherova zjištění ovšem asi naznačují, že pojmenování Gundschachen/Gundschach je zřejmě mnohem starší (snad jdoucí až k onomu hraničnímu roku 1591) než ves samotná, doložená teprve v první polovině století osmnáctého. Závěrem můžeme říci, že toto katastrální území vklíněné mezi Rapšachem a Nagelbergem bylo kolonizováno pravděpodobně od druhé poloviny 17. století, tedy ještě před vznikem rapšašských osad.
Pokud se jedná o název vesnice, tak Kunšach představuje zkomoleninu německého úředního pojmenování Gundschachen (ve starší verzi Gundschach). Nezaměňujte prosím toto označení se střediskovou obcí Kunžak (u Strmilova), u níž je etymologický výklad zcela jiný. Gundschach je naproti tomu německou složeninou, kde schach představuje téměř jistě termín pro kulturní les, nikoliv prales (podobně i ve jméně sousední obce Rapšach). První část názvu je ovšem problematičtější, Gund může snad představovat odvozeninu od osobního jména Gunter (Günter), tedy se v konečném významu jedná o Gunterův (Günterův) les.
Otázka o jakého Guntera se v této lokalitě jednalo, vytváří výzvu pro budoucí badatele, kterých se pro region tzv. Vitorazska zatím narodilo méně než málo. Správní příslušnost obce Kunšach (začlenění pod vrchnostenskou správu či soudní okres) v chronologickém vývoji přesně kopíruje výše uvedený popis jako u obce Rapšach. To znamená od panství se sídlem v Heidenreichsteinu po soudní okres třeboňský v době zániku této vesnice.
V roce 1823 se nacházelo v této obci 23 čísel popisných, v pozdějším období zaznamenávají statistikové vcelku stabilizovaný počet domů. Jak vyplývá z předchozí tabulky, také obyvatelstvo se v druhé polovině 19. století udržuje na stejné úrovni. Změna nastává po připojení Vizorazska (tedy i Kunšachu) k ČSR, kdy dochází k postupnému snižování počtu osadníků. Pokud se jedná o jazykovou příslušnost místních starousedlíků musíme konstatovat, že v severní oblasti Vitorazska, kam náležel Rapšach i Kunšach, převažovalo česky hovořící obyvatelstvo. Zadíváme-li se na předchozí tabulky (pro obě vesnice) jistě překvapí rozporuplné údaje týkající se národnostního složení. Tuto problematiku velmi dobře vysvětlil historik Ján Mlynárik ve své knize Tragédie Vitorazska. Ve stručnosti zde můžeme říci, že zdejší starousedlíci nemysleli a necítili nacionalisticky, ale jaksi patriotisticky. Měli rádi svou původní vlast – Rakousko, a činil jim problém v různých obdobích vyjadřovat se ke své národnosti. Navíc sčítací komisaři, kteří zde působili, výsledky národnostní orientace těchto zemských patriotů účelově upravovali. Na rozdíl od Nové Vsi u Klikova nebo Blat, kde převažovala zástavba ulicového typu, v Kunšachu se nacházely domy nejen u hlavní komunikace, ale také rozptýlené v krajině, podobně jako to dnes můžeme vidět v severních osadách sousedního Rapšachu. V pomyslném středu vesnice, kde dnes nalezneme kovový kříž s trnovou korunou, stála budova školy, zvonice a finančnice. Původní německá dvoutřídní škola byla v srpnu 1920 přeměněna v českou jednotřídní školu obecnou (čp.32). Ve stejném roce byla v sousedním domě čp. 34 Karla Kotrby vytvořena kancelář finanční stráže. V roce 1930 byla státem zřízena mateřská škola. Místnosti byly najaty v domě Karla Beníška,( čp. 8-9) který stál naproti objektu obecné školy. Obec neměla žádnou kapli, pouze zvonici a většinu své existence přináležela k farnosti rapšašské (jak již bylo uvedeno v úvodu). Po skončení druhé světové války zde provozovaly svou živnost dvě hospody: majitelé Eduard Zwettler v čp.12 a Oskar Synek v čp.14. Také tady měl fungovat jeden obchod se smíšeným zbožím. V roce 1953 byla většina rodin Kunšachu přinucena se vystěhovat mimo pohraniční okresy ČSR (do vnitrozemí) z důvodu „nespolehlivosti“. Do uprázdněných usedlostí na Rapšachu (po vysídlení většiny obyvatel této obce) se mohlo přestěhovat z této vesnice jen několik málo rodin. Poté se přistoupilo k totální demolici zdejších objektů. V říjnu roku 2005 při akci Zavírání cykloturistické sezóny zde proběhlo svěcení poutního křížku, kterého se zúčastnilo asi 60 osob. Původní poničený kříž byl nahrazen zcela novým, který vyhotovil umělecký kovář v Nových Hradech během kovářského sympozia. Na práci se podílel i kameník, který ošetřil a opravil poškození podstavce. Tuto akci zastřešila Novohradská občanská společnost. I přesto, že se do dnešních dnů nedochoval žádný stojící objekt z původní zástavby, můžeme ve zdejší lokalitě nalézt četné stopy po dlouhodobém pobytu lidí. Především je tu
zachována řada pěkných studní, několik sklepení a četná seskupení kamenné sutě. Uvedeným katastrálním územím v současnosti prochází cyklostezka č. 341 a také pěší turistická trasa červené barvy.

Seznam použité literatury:

Mgr. Jiří Oesterreicher, Mgr. Irena Kotrbová, Harald Winkler: Společná minulost Gmünd a České Velenice (České Velenice 2005) Vladimír Hokr a kolektiv: Pamětí Vitorazska (NOS 2003)
Kronika obce Kunšach 1920 – 1932 (SOkA J.Hradec) Statistický lexikon obcí v republice Československé (Praha 1923 – 1955) Wolfgang Katzenschlager: Vitorazsko-Weitraer Gebiet? ( Das Waldviertel [46] 1997)

Jg. Wolfi