Ještě není vyhráno

Pár hodin přede dnem, kdy má parlament rozhodnout o církevních restitucích je užitečné vyslechnout zajímavý názor z tábora těch, jichž se záležitost rovněž týká. Jde papežské rytířské řády, především Řád německých rytířů, nyní zvaný Německý řád, na nějž se upne pozornost veřejnosti zejména na Moravě a ve Slezsku, kde řád vlastnil velké majetky. Co do starobylosti si ničím nezadá s řádem johanitů čili Maltézských rytířů ani s Řádem templářů nebo s Řádem rytířů sv. Lazara i když do dění v ochraně poutníků do Sv. Země zasahoval méně. Těžiště jeho činnosti po vypovězení z Rumunska se přesunulo na oblasti kolem Baltického moře, kde bojoval proti pohanským Prusům, Litevcům, Lotyšům, které převáděl na křesťanskou víru ohněm a mečem a nakonec jeho význam poklesl po bitvě u Grunwaldu, když podlehl polské přesile. Jeho činnost se pak na území Německa a R-U soustředila do oblasti charitativní, kterou financoval z výnosů majetku. Po nástupu Hitlera k moci byla jeho činnost nacistickým režimem ukončena a majetek Řádu zabaven. Naší země se tato záležitost týká proto,že po válce je vedena řada soudních sporů, kde Řád namítá neoprávněnost použití Benešových dekretů k poválečnému zabavení majetku, jelikož nepřátelským postojem nacistů a persekucí členů dokazuje, že aktivně vystupovali proti nacismu. Po nástupu komunistů v r. 1948 tyto procesy vyzněly do ztracena a byly činěny pokusy o jejich obnovu po roce 1989, zatím bez hmatatelného výsledku. Velmistr řádu sídlí ve Vídni, počet žijících členů na území ČR se odhaduje na několik desítek.



Co si o poměrech tentokrát v Řádu rytířů sv. Lazara Jeruzalemského myslí jeho dlouholetý člen a hodnostář Mgr. Luděk Korpa, SchLJ se můžeme dozvědět z jeho článku Quo vadis ordo, z něhož vyjímáme (silně zkráceno):

https://www.st-lazarus.cz/reunion/2011/22011.pdf

 



„Rytířské řády patřily mezi elitu, byly dynamickou silou křesťanstva. Jeho členové sloužili svému velmistru Pánu Ježíši Kristu i tím, že se nechávali zavolat tam, kde čekala nouze bližního na jejich účinnou a odvážnou lásku .

 Cesta rytířů k Bohu nebyla životem v ústraní ani v přepychu. Ale jsou skutečnosti, které by opravňovaly použít místo otazníku vykřičník: stále pokračující spory o legitimitu té či oné frakce (obedience), vzájemné osočování, pomluvy a naschvály, chybějící skutečná každodenní práce pro potřebné, vyžívání se v okázalých slavnostech, jdoucích po povrchu už jen prostředím, kde se odehrávají (čím přepychovější hotel s rautem a exotičtější bohoslužbou, tím lépe), investitury nových členů, jejichž jediným doporučením je známost či rodinná příslušnost s podobně samolibým členem řádu, cinkání metály a tituly, které nemají ani v očích tohoto světa žádnou hodnotu a jsou směšné.

Kde je naše služba, před kterou se skláněli lidé v úctě? Kdy jsme vyprázdnili naši spiritualitu? V naději, že náš Pán, jediný a pravý velmistr řádu Ježíš Kristus nad námi ještě nezlomil hůl a neodsoudil nás definitivně mezi historické směšné vykopávky.“



Boj o restituce se může ještě značně zkomplikovat. Ale vláda má přesto na dosah šanci konečně vyřešit věc více než dvacet let ostudně odkládanou, vedoucí nadto ve svých důsledcích k definitivní odluce církví od státu.



R. Bukva, září 2012.