Joachim Haspinger se narodil 27. října 1776 v St. Martin in Gsies, v jižních Tyrolích. Jeho rodiče Jan a Uršula Haspingerovi byli rolníci.
Po zakončení gymnásiálních studií v Bolzanu bojuje již jako devatenáctiletý v střelecké kompanii v bitvě u Ampezza a obdrží jako vyznamenání stříbrnou medaily za statečnost. V roce 1802 vstupuje do kapucínského řádu a 1. září 1805 je vysvěcen na kněze. Jako kněz prochází kraj, slouží Mše svaté, rozdává obrázky, růžence a kříže, pohřbívá a káže. Jeho kázání jsou přesvědčivá. Zná lidi, svoji vlast, má tutéž krev, rozumí jejich nářečí, zná jejich slabé i silné stránky.
Ve válečném roce 1809 je polním kaplanem a později hejtmanem v jihotyrolské střelecké setnině. Jako odvážný velitel, povzbuzuje a strhává levé křídlo v bitvě poblíž Innsbrucku 13. srpna a má hlavní zásluhu na vítězství tyrolských domobranců.
Po porážce je na útěku a koncem roku 1810 přichází do Vídně. Již 2. a 4. listopadu je přijat císařem Františkem l. Haspinger se v té době zdržuje v kapucínském klášteře ve Vídni a podílí se na duchovní správě.
Od 27. dubna 1815 zastává P. Haspinger funkci farního vikáře v Traunfeldu. V době jeho působení je zbudována fara, která je tak viditelným a stálým památníkem na dobu, kdy v Traunfeldu působil.
31.srpna 1836 se vzdává funkce farního vikáře a odchází na odpočinek. Stěhuje se do Hietzingu u Vídně.
V roce 1848 opět doprovází prapor tyrolské domobrany, který bojuje v Itálii, jako polní kazatel. Od roku 1854 pobýval až do své smrti v Salzburgu. Joachim Haspinger zemřel 12. ledna 1858. Je pochován spolu s Andreasem Hoferem v Innsbrucku.
—————