Josef Speckbacher

Třetí nejznámější osobou odporu proti Napoleonovi v Tyrolích je Josef Speckbacher. Narodil se 13. července 1767 v Gnadenwaldu. Byl znám též pod přezdívkou "muž z Rinnu", podle statku své ženy.

   Otec Josefa Speckbachera byl dodavatel dřeva. Po krátké školní docházce začíná Josef Speckbacher pracovat v solném dole. Toto místo mu zaopatřila jeho rodina.

   V 27 letech se v roce 1794 žení s Marií Schmiederovou z Rinnu. Od sňatku pak pracuje na statku v Rinnu. Všeobecně uznáván, stává se v roce 1796 členem místního soudního výboru.

   Již následujícího roku bojuje v bitvě u Spinges (u Brixenu) na straně hejtmana Dr. Filipa von Wörndle proti francouzům. I v dalších letech bojuje proti francouzským okupačním jednotkám. V roce 1809 bojuje spolu s Andreasem Hoferem ve třech bitvách u Bergisel.

   Je  pokládán i podle dnešního úsudku za vynikajícího stratéga. Se svými iregulérními jednotkami v neschůdných horách působil nepřátelům velké škody. Spolu s Petrem Mayerem a Joachimem Haspingerem zvítězili v průsmyku Mittenwald- Oberau nad divizí Rýnského spolku.

   Po porážce u Unkenu a  Mellecku 17. října 1809, uprchl Speckbacher do Vídně, kde byl od císaře Františka I. osobně pochválen a vyznamenán. Tam byl také pověřen v květnu 1810 založením vesnice Tirol v jižních uhrách (dnes rumunská část Banátu). Většina obyvatel vesnice byli utečenci z Tirol.

   Do roku 1814 žije Speckbacher ve Vídni u svého spolubojovníka Jacoba Trogglera. Teprve v roce 1814 se opět vrací do Tirol do Hall, kde jako císařský major tráví svou penzi.

  V roce 1820 onemocněl Speckbacher s ledvinami. Příčinou jistě byla léta strávena v boji proti okupačním armádám. Po týdnu bolestech zemřel ve svých 53 letech 28.března 1820 v Hall. 20. dubna 1858 byly jeho ostatky exhumovány a slavnostně pohřbeny v dvorním kostele v Innsbrucku vedle Andrease Hofera a Joachima Haspingera.