Zaniklá sídla na Třeboňsku po roce 1945 (2. část)

Oblastí Třeboňsko v nadpisu tohoto článku rozumíme území zahrnující politický okres Třeboň, který zanikl reorganizací státní správy v roce 1960. Rozprostíral se v západní části současného jindřichohradeckého okresu a na svém obvodu vytvářel hranici s Rakouskem o délce 46 km. Podél této hranice od města České Velenice po Staňkovský rybník byly po druhé světové válce vysídleny a následně zbourány tři obce a dvě osady. Z historickogeografického hlediska si můžeme tato sídla rozdělit do dvou skupin. Do první bychom zařadili pouze obec Nová Ves u Klikova, jež se rozkládala nejseverněji z těchto vesnic. Nová Ves od počátku vzniku až do svého zániku, s výjimkou období německé okupace, náležela k Čechám. Ostatní zde popisovaná sídla, tedy Kunšach, Krabonoš, Blata a Rybné se nacházela v oblasti, která na počátku 19. století obdržela pojmenování Vitorazsko. Toto nevelké území lokalizované podél horního toku řeky Lužnice patřilo minimálně od doby vrcholného středověku do roku 1920 k Dolnímu Rakousku. Zajímavé je, že vitorazské vesnice nevytvářely jakýsi sjednocený homogenní region. Naopak se zde projevovala jejich originalita s rozdílnou historií, jiným národnostním poměrem a jinými vazbami. Posledními osadníky, kteří se museli vystěhovat z pohraničního území jindřichohradeckého okresu byli právě obyvatelé obce Rapšachu a jeho bezprostředního okolí. Tyto události se odehrály v červnu roku 1953 a tak si v letošním roce připomínáme smutné 60. výročí těchto fatálních skutečností.
Nová Ves u Klikova (původně chlumecké panství)
Počátek historie Nové Vsi, jejíž osudy se podstatně liší od osudů ostatních obcí na panství, je nutno hledat v polovině 18. století, kdy byla postavena při řece Dračici první sklárna na panství chlumeckém. Uvedená lokalita se nacházela nejen na jihovýchodním okraji dominia knížecího rodu Fünfkirchenů, ale zároveň i při tehdejší zemské hranici, kterou řeka Dračice oddělovala Země koruny české a Dolní Rakousy. Zřejmě z důvodu vyčerpání dřeva byla po třiceti letech provozu sklárna přemístěna hlouběji do nitra lesů blíže k Chlumu do místa pojmenovaného Nová Huť. Na pusté holině v místech zrušené sklárny založil pak roku 1791 majitel panství František Jan Fünfkirchen na podnět svého rádce a ředitele panství Kösslera ves, do které se zpočátku stěhovali vedle několika málo českých rodin z Chlumu a okolí převážně osadníci německé národnosti ze sousedního rakouského Vitorazska. Na památku a na počest správce Kösslera byla po něm nová obec pojmenována v úředním německém jazyce Kösslersdorf a česky Nová Ves, ale ani jedno pojmenování se u lidu nevžilo. Německy hovořící osadníci používali kupodivu německý překlad českého úředního názvu Nová Ves – Neudorf a pro Čechy všude na panství to byl tím pádem prostě Najdorf. Původní osada lesních dělníků o několika dřevěných chatrčích se během dalších generací rozrostla do takové míry, že v roce 1900 dosáhl počet obyvatel obce svého vrcholu.
O národnostním složení obyvatel Nové Vsi vypovídají statistické údaje v následující tabulce. Musíme však být obezřetní při hodnocení těchto čísel, neboť v sousedních vitorazských obcích jsou obdobné statistiky velmi rozporuplné. Tamní obyvatelé totiž necítili nacionalisticky ale jaksi patrioticky a měli problém v různých obdobích uvést svoji národnost.
Za relativně rychlý rozvoj vděčila Nová Ves především rašelině, která tu byla těžena na rozloze téměř 100 ha, rozprostírající se těsně při severovýchodním okraji vesnice. Zde je nutno říci, že s běžným typem jihočeských vesnic neměla Nová Ves nic společného. Byla to jen dlouhá řada domů a domků, táhnoucí se půldruhého kilometru po pravé straně silnice, směřující k rakouské hranici. Kromě této převážně přímé linie zástavby se v blízkém okolí nacházelo několik osamocených domů. K jednotlivým obytným stavením náležely většinou úzké a dlouhé pozemky, jež ohraničoval les obklopující celou obec. Od souvislé linie chalup směrem k Františkovu se na těchto pozemcích nacházely louky s chudými políčky a na parcelách před domy ve směru ke státní hranici vyplňovalo tento prostor rašeliniště. Černohnědá rašeliniště se stojatými černými vodami na dně vytěžených jam vtiskla vesnici a okolí neveselý a zasmušilý ráz. Zdejší obyvatelé se mimo těžby rašeliny živili prací na svých relativně malých polích, dále pak při těžbě dříví v okolních lesích a konečně také pletli košíky a opálky. Z hlediska církevní samosprávy náležela tato obec v prvních desetiletích své existence k farnosti lutovské. Od r. 1811 až do svého zániku v r. 1953 byla přifařena k obci Rapšach, která se nalézala do r. 1920 na rakouském území. Ostatně místní obyvatelé docházeli na bohoslužby do chrámu sv. Zikmunda v Rapšachu a místem jejich posledního odpočinku býval rapšašský hřbitov. Německá škola byla v obci založena v r. 1875, česká obecní škola matiční roku 1890. Budova školy s německým vyučovacím jazykem (dvoutřídní) byla postavena v roce 1892. Do té doby se německy vyučovalo ve staré budově s věžičkou (zvonicí) v čp. 55. Českému jazyku se nejprve vyučovalo v najaté místnosti domu čp. 38 patřící Bartoloměji Chattovi. V srpnu roku 1896 byla dokončena stavba druhé školní budovy v této obci a o měsíc později se tady začalo vyučovat česky. Česká školní budova pak byla v roce 1926 rozšířena o zadní trakt, kde vznikly byty pro učitele. Po první světové válce byla německá škola zrušena, vystavěna finančnice a hasičská zbrojnice. Nalevo od budovy finanční stráže, situované na hlavní křižovatce v obci, stával pomníček obětem první světové války. V obci pracoval odbor Národní jednoty pošumavské, strojní hospodářské družstvo, sbor dobrovolných hasičů a divadelní ochotnický spolek. Ačkoliv český živel v Nové Vsi po první světové válce zcela převládl a v roce 1928 se ze 457 obyvatel jen 3 hlásili k německé národnosti, byla obec po mnichovském diktátu na podzim r. 1938, spolu s osadou Františkov u Klikova, jako jediná z bývalého chlumeckého panství odtržena od ČSR a přivtělena k Velkoněmecké říši. Při sčítání obyvatel v květnu 1939 se z celé vesnice přihlásilo k německé národnosti jen 23 osob. Po ukončení druhé světové války byly v této obci v činnosti čtyři hospody, tři obchody, hájovna a cementárna. Asi v roce 1948 si ještě místní osadníci z vlastních zdrojů nechali postavit kapličku. V roce 1951 bylo zřízeno zakázané pásmo, jež procházelo obcí Nová Ves. Z důvodu bezproblémové ostrahy státní hranice bylo v červnu 1953 místní obyvatelstvo nuceně vysídleno a domy určeny k demolici. Do dnešních dnů se ve zmíněné lokalitě
dochoval objekt bývalé hájovny (nyní po rekonstrukci), kovový kříž na kamenném podstavci a polozřícená stodola. V listopadu roku 2008 umístili zaměstnanci obecního úřadu v Rapšachu na parcelu, kde stávala hasičská zbrojnice, křížek z místního hřbitova. Křížek je opatřen tabulkou s datacemi této zaniklé vesnice. Do uvedené lokality nevedou zatím žádné turisticky značené trasy a tak je toto místo alespoň tímto způsobem označeno.

Seznam použité literatury: František a Jiřina Kodlovi : Chlum u Třeboně (1979) Anna Smolková: Sklárny na panství Chlum u Třeboně v letech 1753 – 1835 (AT 1986) Seznam míst v království Českém (Praha 1872 – 1913) Statistický lexikon obcí v republice Československé (Praha 1923 – 1955) Kronika české školy v Nové Vsi u Klikova 1889-1938 (SOkA J.Hradec)

Jg. Wolfi