Bludař.

(Skutečný příběh)

Je-li někdo členem jakéhokoliv společenství, pak je to z důvodu nějaké své sounáležitosti a jednoty s ním, neboli je s tímto společenstvím ve vzájemném vztahu, spočívajícím např. v názorově očekávané neoddělitelnosti.

Nedávno jeden známý, horlivý a sebevědomý „znalec a strážce“ tradičních hodnot, suverénně a bohorovně veřejně prohlásil, že dnešní Církev je bludařská. Neměl na mysli církev jehovistů, ani odloučené bratry v různých protestantských denominacích, ani žádné východní církve. Řeč byla o Církvi katolické, jejíž je tento dotyčný členem.

Tvrdí-li někdo o Církvi, že je bludařská, pak jako její člen, který hodlá i nadále v ní setrvávat, musí být samozřejmě bludařem i on sám! Pokud se jím ovšem být necítí, pak by bylo pro něj, ale i pro Církev lépe, nechť toto společenství laskavě opustí a svými arogantními prohlášeními toto společenství nehanobí a nepoškozuje a jeho ostatní členy nijak neuráží!

A nyní se ptám? Může být dnešní Církev bludařská? Je to vůbec možné? A odpověď zní jednoznačně: samozřejmě, že bludařská není, nebyla a ani být nemůže, protože Církev je mystické, tajemné tělo Kristovo! A jak psáno v Bibli:  "Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky." (Židům 13:8). Tím, že se katolická církev nazývá mystickým, tajemným tělem Kristovým znamená, že katolická církev není pouze jakýmsi organizovaným a matrikovaným “spolkem”, nýbrž to, že katolická církev je též nadpřirozeným, mystickým, duchovním tělem, kterého hlavou je samotný náš Pán Ježíš Kristus a jeho jednotlivými údy tohoto mystického, tajemného, duchovního těla Kristova jsou jednotliví věřící!

Je-li ovšem v Církvi něco bludařské, pak to se svými názory byli, jsou a mohou být někteří její členové, vyskytující se jak v její nejvyšší hierarchii, tak až po těmito „pastýři“ do záhuby strhávaní ostatní duchovně povolaní, jáhni a kněží i laici. Nikoliv však celá Církev! Již apoštolu Petrovi, prvnímu Kristovu náměstkovi, bylo slíbeno, že ani brány pekelné ji nepřemohou!

Co to znamená být bludařem? Bludař je křesťan, který se hlásí k víře Kristově, ale dobrovolně popírá doposud uznávané a hlásané církevní nauky, popírá některé články víry nebo jim dává nesprávný, církevnímu učení odporující výklad.

A nyní k našemu známému, který sám sebe pokládá za právě toho správného, opravdového a pravověrného katolíka, a který ve stylu jemu vlastním si osvojuje právo radikálně kritizovat nejen církev, ale i nevhodným způsobem kritizuje papeže, kněze i obyčejné laiky. On, který s naprostým klidem  obhajuje výzkum s použitím lidských kmenových embryonálních buněk z nadbytečných uměle oplodněných ženských vajíček – prý, „pokud by to mělo být lidstvu prospěšné, ...tak proč ne?“, nemá ani problém s doporučením umělého oplodňování žen – prý, „když nemáš rodinu a chceš potomka, tak si nech svými spermiemi uměle ze zkumavky oplodnit nějakou ‚babu‘, ...proč ne?“ (pozn.:...přirozený pohlavní akt plození mezi mužem a ženou se mu asi jeví jako nepřirozený). Dotyčný známý určitě ví, že v obou případech, tj. výzkum s lidskými embrii i umělé oplodnění, se jedná o zásahy do Boží stvořitelské činnosti a o Církví zakázané resp. nepovolené praktiky, neboli dobrovolně popírá doposud uznávané a církví hlásané nauky, čímž odporuje učení katolické Církve. A přesto má v sobě ještě odvahu a drzost označovat Církev za bludařskou, byť by to bylo z jakýchkoliv  jeho pohnutek či důvodů!

Náš známý, který vzhledem ke svému pošramocenému charakteru a chorobné schizofrenní mysli, je rozhádaný mnohonásobný politicko-stranický fluktuant, mimo jiné nemá zábrany ani s nabádáním ke lhaní, se šířením nepravdivých nebo minimálně neověřených informací o druhých lidech, nemá ani problém s křivým obviňováním, s lživým pomlouváním a nactiutrháním, je posedlý slizkým zabýváním se a rozpitváváním mezilidských vztahů u druhých, má nutkavou potřebu slídit (jako estébák) v jejich soukromí, sekýrovat je, šikanovat a často vulgárně odsuzovat. Rád by každého „formoval“ dle svých představ  a mluvil do života, ale chybí mu k tomu vhodná forma. Vyjádří-li někdo sebemenší nesouhlas s jeho názory, je arogantně hádavý a hystericky nepříčetně vzteklý. Trpí syndromem nadřazenosti, pýchy a povýšenosti, který v jeho případě vyplývá zřejmě z jeho určité nedostatečnosti. Skromnost, trpělivost, pokoru a mírnost, jedny ze základních lidských ctností, byste však u něj hledali asi marně.

To, že se k trpící Církvi, tak jak tomu je a vždy bylo od počátku její historie, přisají bludaři a heretici a budou jí svými jedy způsobovat bolestivé vředy a rány, bylo již od počátku předpovězeno. Za celou dobu své existence však Církev proplula jako bárka na rozbouřeném moři mnoha záludnými a nebezpečnými úskalími i přesto, že se jí už mnoho bludných korzárů snažilo potopit a definitivně zničit.

A tak se znovu ptám? Kdo je tedy potom bludař, dnešní Církev nebo on sám, náš známý „znalec“? Bludem už je i samotné jeho tvrzení, že dnešní Církev (míněno katolická) je bludařská.

 K výše  napsanému pravdivému příběhu je dlužno poznamenat, že poznal-li v něm někdo sám sebe, pak se jedná o podobnost čistě náhodnou.

A právě, mimo jiné, i kvůli takovýmto jakýmsi rádoby spravedlivým kritikům a všeznalým posuzovačům „...bude Církev trpět a bude pronásledována, pod zákonem Nezákonného zrazována zevnitř. Církev bude vydána velikým pronásledováním, času temnot. Církev bude zakoušet děsnou krizi, poněvadž svaté víry Boží bude zapomenuto, každý jednotlivec bude chtít sama sebe vést a být vyšší než jemu podobní. Proto lidé budou trpět mukami fyzickými i mravními, Bůh ponechá lidi sobě samým a pošle tresty!“

Prosme proto Boha za obrácení těchto lidí a za odvrácení pohrom a trestů na celé lidstvo. Čiňme pokání a věřme evangeliu! Nechť půst, almužna a modlitba nám pomáhají zahlazovat naše hříchy!

A.D._8.3.2011_A.Š.