Historie Nové Vsi u Klikova

Počátek historie Nové Vsi, jejíž osudy se podstatně liší od osudů ostatních obcí na chlumeckém panství, je nutno hledat někdy kolem padesátých let 18. století, kdy ještě stála na samém okraji panství při říčce Dračici prapůvodní sklárna. Tato sklárna byla později přestěhována hlouběji do nitra lesů, směrem ke Chlumci, do místa pojmenovaného Nová Huť. Na pusté holině v místech zrušené sklárny založil hrabě František Jan z Fünfkirchenu na podnět svého rádce a ředitele panství Kösslera ves, do které se zpočátku stěhovali vedle několika málo českých rodin z Chlumu a okolí, převážně osadníci německé národnosti ze sousedního rakouského Vitorazska.

Na památku a na počest správce Kösslera byla po něm nová obec pojmenována v úředním německém jazyce Kösslersdorf a česky Nová Ves, ale ani jedno pojmenování se u lidu nevžilo. Němci používali kupodivu německý překlad českého úředního názvu Nová Ves- Neudorf a pro Čechy všude na panství to byl tím pádem prostě Najdorf.

   Vesnička, náležející k zemím České koruny, se nacházela na jižním okraji panství a na východním a jižním konci svého katastrálního území tehdy sousedila se zemí Dolní Rakousy. Zemskou hranici na jihu tvořila od založení obce r. 1791 až do r. 1920 řeka Dračice, jež sem přitékala z rakouského území. Nová Ves, obdobně jako okolní české obce náležela z hlediska církevní samosprávy zpočátku k farnosti Lutovské. Od r. 1811 až do svého zániku v r. 1953 byla přifařena k obci Rapšach, jež se nalézala na vitorazském (do r. 1920 rakouském ) území. Ostatně místní obyvatelé docházeli na bohoslužby do chrámu sv. Zikmunda v Rapšachu a místem jejich posledního odpočinku býval rapšašský hřbitov.

   Původní osada lesních dělníků o několika dřevěných chatrčích se během dalších generací rozrostla, při sčítání v roce 1900, bydlelo v 62 obydlích celkem 564 obyvatel a jestliže ještě deset let předtím měli Němci slabou většinu 24 osob, bylo v roce 1900 Čechů již 297 proti 267 Němcům.

   Za relativně rychlý rozvoj vděčila Nová Ves především rašelině, která tu byla těžena na rozloze téměř 100ha, rozprostírající se těsně při severovýchodním okraji vesnice.

   Zde je nutno říci, že s běžným typem jihočeských vesnic neměla Nová Ves nic společného. Byla to jen dlouhá řada domů a domků, táhnoucí se půldruhého kilometru po pravé straně silnice, směřující k rakouské hranici. Zdejší obyvatelé se mimo těžby rašeliny živili prací na svých relativně malých polích, dále pak při těžbě dříví v okolních lesích a konečně také pletli ošatky a opálky.

   Německá škola byla v obci založena v r. 1875, česká obecní škola matiční roku 1890. Po první světové válce byla německá škola zrušena, vystavěna finančnice a hasičská zbrojnice. V obci pracoval odbor Národní jednoty pošumavské, strojní hospodářské družstvo, sbor dobrovolných hasičů a divadelní ochotnický spolek.

   Ačkoliv český živel v Nové Vsi po první světové válce zcela převládl a v roce 1928 se ze 457 obyvatel jen 3 hlásili k německé národnosti, byla obec po mnichovském diktátu na podzim r. 1938, spolu s osadou Františkov u Klikova, jako jediná z bývalého chlumeckého panství odtržena od ČSR a přivtělena k Velkoněmeské říši. Při sčítání obyvatel v květnu 1939 se z celé vesnice přihlásilo k německé národnosti jen 23 osob.

   Po skončení 2.světové války byli v blízké obci partyzány zastřeleni místní starosta a dva příslušníci obce a zároveň se do sousedního Rakouska vystěhovalo několik rodin.

   Asi v roce 1948 si ještě místní osadníci z vlastních zdrojů postavit kapličku. V roce 1950 bylo zřízeno hraniční pásmo a zakázané hraniční pásmo, jež procházelo obcí Nová Ves. Z důvodů ostrahy státní hranice bylo v červnu 1953 místní obyvatelstvo nuceně vysídleno a domy určeny k demolici. Do dnešních dnů se ve zmíněné lokalitě dochoval objekt bývalé hájovny, polozřícená stodola a kovový kříž na kamenném podstavci.

Zdroje na internetu:

www. zanikle obce.cz

https://home.tiscali.cz/chadt

www.pamet naroda.cz

                                                                                                                                                    Jg. Wolfi