POZNÁMKA K VOLBÁM VE ŠVÉDSKU

     Udělejme fyzikální pokus: Na zapálený plynový hořák postavme hrnec naplněný vodou. Zpočátku se neděje nic. Ale pak, jak se voda v hrnci pozvolna ohřívá, stoupá její teplota. Po delší chvíli působení ohně vystupuje z hrnce pára a ozývá se i jakési hučení; hladina vody je ale ještě klidná, teplota vody stále stoupá. Když teplota vody stoupne kolem 90 stupňů, hladina vody v hrnci se začíná pozvolna pohybovat, voda začne probublávat. Posléze při 100 stupních voda se v hrnci vaří, vystupuje vařící pára, dokonce vařící voda vystřikuje  z hrnce.

     Tak tenhle triviální efekt, každému známý z denní praxe, můžeme směle obrazně aplikovat na  sociologický stav v dnešní Evropě, konkrétně na tak receptivní národ, jakými jsou Švédové. Do posledních parlamentních voleb dělali dojem totálně morálně zdevastovaného, ušlápnutého národa. Ale vidíme, že i tam – ostatně jako všude v Evropě  – se lidé pod tlakem cizáckých parazitů probouzejí, mají už dost keců o lidských právech, o lásce k cizincům, o multikultuře, a začíná to mezi nimi vřít. 

     Tím, že začneme do Evropy, jejíž národy mají bohatou kulturu odvozenou od  křesťanské ideje, a svou tvrdou, činorodou prací se dostaly na vysoký stupeň životní   úrovně, dopravovat cizince z řady černošských a muslimských zemí, tedy lidi s odlišnou  životní zkušeností, tradicí a kulturou, za účelem tuto křesťanskou kulturu a tradici jimi zředit a postupně ji vyřadit z vědomí bílých Evropanů, docílíme u autochtonního evropského obyvatelstva přirozený, spontánní obranný  odpor a nechuť k cizincům i k vládní ideologii, která takovou migrační politiku umožňuje, neboť se cítí být ohroženi na své národní identitě.

     Do jistého procenta lidí cizí rasy Evropanům nevadí, nesmí to ale přesáhnout zdravou míru v autochtonní populaci. Tato skutečnost se ale v Evropě už dávno stala – v současnosti v Evropě žije 54 miliónů lidí neevropského původu, vesměs lidé islámského náboženství.  Jsou rozptýleni ve všech zemích západní Evropy, tedy v části Evropy, jež byla od konce války ovládaná ideologií sionismu. A tak se nelze divit, že bílým Evropanům pozvolna padají šupiny s očí, které jim nasadila sionistická propaganda hned od konce války, tedy v době, kdy – řečeno s klasikem – se s vaničkou vylilo i dítě; lidé  počínají dostávat kuráž a naprosto legitimně a legálně se proti migrační politice svých vlád ozývají.

     Nacionálně socialistická rasistická ideologie Třetí říše se ukázala být naprosto vadná, ba zločinná - popírala přirozená práva lidí, briskně odmítala křesťanství a jeho nepopiratelný blahodárný vliv na život Evropanů, ze samotných Němců dělala nadlidi.   Tuto ideologii je bezpochyby třeba odmítnout; to ovšem ještě přece neznamená, že se mohou lidské rasy libovolně míchat jako koktejl. Každá lidská rasa dostala od Boha na Zemi svoje místo k žití, nuže, ať se každá lidská rasa stará, aby tam kde žije – v prostoru, kterému se říká domov – se jí dobře žilo, podle její schopnosti, kultury a tradice. Jinak řečeno: Ať jsou doma a nelezou do Evropy! Evropané by rádi těmto migrantům svým umem a i jinak pomohli v jejich snaze utvořit si slušný domov v oblastech jejich původu.

     A je tu ještě jeden nezanedbatelný fakt: Jak k tomu přijdou ty generace bílých Evropanů, kteří často s velkým odříkáním, strádáním a tvrdou prací, svou národní ekonomiku a tedy životní úroveň dopracovali do tohoto vysokého stupně, a teď najednou přijdou nějací lidé z buše či pouště a chtějí stejný krajíc chleba - aniž by se na výrobě toho chleba nějak podíleli - jako ti bílí s mozolnatými dlaněmi?

     Evropané si bohudík začínají tato fakta uvědomovat; pojmenovávají věci pravým jménem, začíná velký sebeuvědomovací proces národů, jehož konečný výsledek povede k ukončení migrace neevropských cizinců do Evropy a k jejich postupné repatriaci.

     Je ale otázka - čeho všeho se ještě dočkáme, díky nezodpovědnosti politiků a jejich nesmyslné vize „multikulti“ v Evropě.

Ladislav Malý, září 2010