TOULÁNÍ S PANÍ TYDLITÁTOVOU

     Na stránkách paní Věry Tydlitátové je z 8.ledna možno číst článek o Chartě 77. Článek je jako vystřižený pro ty, kteří v době, když „se lámaly ledy“, s palcem v puse čůrali do plenek a jejich rodiče chodili demonstrovat s prapory, aby nám vybojovali tolik toužebnou svobodu. Pisatelka článku – vysokoškolská učitelka religionistiky na filosofické fakultě Plzeňské univerzity (!) – se podivuje nad tím, že současná česká společnost zlehčuje význam tehdejší CH77, jako kdyby nevěděla, že žije v Čechách. Tedy v národě, jehož prioritou v povaze je závist a nenávist. A hrdinové v učebnicích jsou jenom ti, jimž momentálně vládnoucí establishment hrdinství falešně připisuje, jako například lupičské a vrahounské bandě eufemisticky nazvaných husité, čaroději Komenskému, židovského původu, nebo zločinci Benešovi a jiným podobným fosiliím.

     Nepodceňuji práci těch, kteří – řečeno biblickou metaforou – přišli na vinici Páně až večer, hezky pěkně za chládku. Ti, kteří pracovali od poledne, trpěli žár a dřinu dne, dostali nakonec – podle Bible - stejnou odměnu jako všichni ostatní. Ono to ale v reálném životě na této planetě vypadá trochu jinak. Konkrétně v souvislosti s CH77.  Ti, kteří ji signovali až v roce 1988 či 1989, jako naše statečná paní Věra, vzděláním už tehdy vystudovaná výtvarnice, čili už měla za sebou vysokou školu; zřejmě dostala od kohosi echo, aby CH77 podepsala, neboť to bude mít pro ní po převratu značné výhody a bude se moci honosit, „že i ona pomáhala demontovat režim“. Ti, kteří se na vinici Páně lopotili celý den, nakonec byli a jsou odkopnuti, neboť – znova opakuji – žijeme v Čechách, a zde především intelektuálové jsou ti správní lidé.

     Znám celou řadu lidí, kteří v té  době, co paní Věra projevila svou statečnost, se styděli podepsat CH77, neboť to považovali za naprosto zbytečnou věc a CH77 za intelektuálskou žvanírnu; v té době byly aktuální politické strany jako Hnutí za občanskou svobodu, či Demokratická Iniciativa, založená panem Mandlerem, a tato hnutí bylo třeba posílit, zde bylo třeba pracovat. Charta v té době byla už víceméně odbytá událost.  Ale naše statečná paní Věra po podpisu CH77 někdy zkraje roku 1989, protože arch nových signatářů, na němž je i její podpis, byl vydán 31.března -89, si „narovnala páteř v době nejšedější normalizace“ - což je lež jako věž. V té době totiž už v Polsku opozice seděla v parlamentu, podobně se dělo v Maďarsku, čili změny v Československu byly na pořadu dne; režim už zdaleka nebyl „normalizační“, o šedi ani nemluvě. Lidé ve stále větším počtu dostávali výjezdní povolení do kapitalistické ciziny, stále více jich tam zůstávalo i s osobními auty, jachtami apod. U nás doma se vydávaly Lidové noviny, politické noviny Sport a jiné, a jiné. Podle publikace J.Gruntoráda „Nezávislé iniciativy v Československu -89“, nacházelo se u nás v té době dvacet šest nezávislých iniciativ, vedle CH77, to byl HOS,DI, Společenství přátel s USA, Nezávislé mírové sdružení, Klub právní podpory a jiné. Není bez zajímavosti, že existoval také Výbor pro podporu návrhu udělení Nobelovy ceny Václavu Havlovi – a ani po dvaceti letech chudák pan Vaněk nemá doma za vitrínou tu nejvyšší trofej… Netřeba ale dodávat, že o všech těch iniciativách režim věděl, dokonce některé sám založil, a všechny prošpikoval svými agenty. Všude bylo cítit, že bolševismus dodělává. Jeho poslední snaha dostat věci do „normálu“ byl brutální zákrok policie v tzv. Palachově týdnu; potom už režim ztratil zájem cokoliv změnit. Zákrok 17.11. na Národní třídě byl účelový, byl to jakýsi klacek na vyšťouchání českého vypaseného medvěda z brlohu, aby konečně vyšel do ulic a mručivě žádal politické změny.

     Tak, jak nám představila paní Tydlitátová CH77 a dění kolem, je učebnicový příklad establishmentem falšující české historie. Důkaz pro to, že „zasvěcení“ z vedení CH77 byli ve spojení s MOSADEM, CIA a KGB samozřejmě není, a nikdy ho nikdo mít nebude. Zde je potřeba především vzít zdravý rozum do hrsti a logicky se zamyslet nad událostmi doma a v zahraničí v té době, zejména v Sovětském svazu. Stačí si jenom uvědomit, že 17.11. byl ohlášen zabitý student, lidé začali v sobotu 18.11. obrovském počtu a patřičně naštvaní zaplňovat Václavák; 19.11. v neděli večer se v Činoherním klubu sešli  ti „zasvěcení“, a jejich stafáž zaplnila divadlo, aby založili Občanské fórum – stačilo předjet s Antony k divadlu, všechny zatknout, v Praze vyhlásit výjimečný stav, do ulic vehnat armádu, milicionáře a policisty, a bylo by po revoluci. A následně zatýkat. Proč se tak nestalo? Proč špičky StB, které prostřednictvím svých agentů a zpravodajské techniky věděly o všem co se šustlo, nechaly věcem volný průběh? Nebylo to spíš tak, že spolu s vedením „zasvěcených“ CH77 a ve spolupráci s výše zmíněnými rozvědkami, řídily převrat v Československu? Na tyhle ty otázky, statečná paní  Věro, byste si měla odpovědět, a svou odpověď nenechat pro sebe. Zcela jistě by ji od Vás rádi slyšeli Vaší posluchači na univerzitě.

     28.prosince 2010 se v redakčním blogu Židovských listů objevil článek od pana Jana Schneidera. Kdyby se ten článek nesoucí název „Ekonomické aspekty druhé světové války“ objevil někde jinde, na jiné webové doméně, okamžitě by se z řady židovských kruhů strhl poprask, jak nechutné lživé konspirační teorie jsou ti gójové schopni! Pan Schneider v článku pěkně popisuje, jak američtí kapitalisté – známe jejich rodový původ (o něm se pan Schneider nezmiňuje) – podporovali celou válku nacistické Německo, byli to vlastně oni, kteří ho vyzbrojili a ve válce podporovali. Tím je řečeno, že dějiny nejsou černobílé, jak je nám presentováno v článku o Chartě 77 paní Tydlitátové, ale mají hezky pěkný barevný kolorit, jak sděluje pan Schneider. Mimochodem, pana Schneidera jsem osobně poznal z prostředí Hnutí za občanskou svobodu, a poznal ho jako  statečného, čestného a slušného muže; i když je politicky a nábožensky jinde, než já. Když někdo o někom řekne, že je slušný, to neznamená, že mu hned nabízí přátelství, paní Tydlitátová; slušný člověk může být i ideový odpůrce. To zřejmě Vy, a ti „zašifrovaní“ devótní pisálkové a postadolescentní křiklouni, co se kolem Vás motají, nechápete.

     V článku „Tohle nebude hezké čtení“ z 25.X.2010 otištěného na blogu i.DNES.cz, paní Tydlitátová komentuje slova jeruzalémského rabína Ovadii Josefa, která pronesl na adresu gójů, jako že jsou užiteční idioti, dojné krávy a méněcenní troubové. Podle paní Tydlitátové říci veřejně tato slova je lidský, politický a náboženský průser. Ta slova jsou velkým rozčarováním, ale jenom pro ty z nás, kteří nevědí nic o historii Židů v Evropě, anebo si ji idealizují; vždyť ta slova jenom pravdivě pojmenovávají skutečnosti, jež utvářely a utvářejí dějiny Židů uprostřed národů Evropy. Pro mne ta slova překvapením nebyla; čas od času se někdo z židovských kruhů najde, kdo se takto netaktně prořekne a na světlo Boží vycházejí zajímavé fakty. Podobně se tak stalo na přelomu století XIX. a XX. , kdy se podobnou židovskou indiskrecí objevily protokoly o sionském kongresu v Basileji z roku 1897.   

     Názory paní Tydlitátové a její postoj k událostem ve veřejném životě, jež presentuje ve svých článcích na webových stánkách, není zase až tak vzdáleno slovům jež pronesl onen průserový rabín. Z čehož vyplývá, že tyto vlastnosti jsou obecné, že se mohou týkat každého napříč rasovým spektrem. Nejsem sám, kdo takto vnímá paní vysokoškolskou učitelku. Viz například - https://slepeckahul.pecina.cz/2011/01/zloba-slecny-eulalie-aneb-vera.

     Je velkým neštěstím pro národ, když pedagogové tohoto typu mají možnost manipulovat mládež svým černo-bílým viděním světa. Takže kontinuita blbosti v tomhle národě je zaručena, pánové!

Ladislav Malý, leden 2011

(Poznámka správce stránek: Další zajímavé informace možno najít na: casodej.cz/analyza17.htm )